Líbeznice si připomínají 100 let republiky

"Státy se udržují těmi ideály, ze kterých se zrodily." Známý citát T. G. Masaryka není ve skutečnosti teoretickou politologickou poučkou. A také tak nebyl vysloven. Je to výzva. Máme podle Masaryka i dnes stavět na demokracii, humanitě, lásce k vlasti a úcty k pravdě. Právě připomenutí těchto hodnot sleduje program slavnostních dnů u příležitosti 100. výročí založení samostatného Československa. V pátek 26. října v 18 hodin zahájí oslavy vernisáž výstavy prací žáků výtvarného oboru ZŠ a ZUŠ Líbeznice inspirovaných právě výročím 100 let republiky. O hudební program vernisáže se postarají žáci hudebních oborů školy. Vernisáž výstavy ve Velkém sále Haly Na Chrupavce se uskuteční v pátek od 18 hodin. 

Oslavy budou vrcholit v neděli 28. října 2018. Ve 14 hodin začne ve skautské klubovně v Hale Na Chrupavce komentovaná výprava do historie Líbeznic s dobovými záběry. Historické fotografie uvedou ředitelka Oblastního muzea Praha - východ Hana Bílková a Václav Mikoláš.

V 16 hodin bude následovat v lokalitě Na Hůrce odhalení pamětní desky českého legionáře, vojáka, protifašistického bojovníka a politického vězně plukovníka Jaroslava Mikuláše Nováka. 

Cestou z lokality Na Hůrce položíme květiny u pomníku obětí 1. a 2. světové války na Mírovém náměstí.

V 16.30 hodin budou oslavy pokračovat zasazením stromu republiky v parku Na Chrupavce při východní straně zdravotního střediska.

V 17.00 hodin začne ve Velkém sále Haly Ne Chrupavce samotný slavnostní večer s koncertem symfonického orchestru Musica Florea pod vedením Marka Štryncla. Na programu mimořádného koncertu budou díla Antonína Dvořáka - předehra Můj domov op. 62 a část ze Symfonie č. 4 d-moll op. 13. V průběhu slavnostního koncertu bude rovněž předána historicky první Cena obce Líbeznice za dlouhodobé působení ve prospěch obce Líbeznice, jejího společenského, sportovního a kulturního života.

Rozhovor s dirigentem Markem Štrynclem

Hlavní bod programu oslav 28. října představuje vystoupení orchestru Musica Florea s hudbou Antonína Dvořáka. Hala Na Chrupavce se promění ve velký koncertní sál a mezi jejími dřevěnými stěnami zazní hudba, která snad nejvíce symbolizuje českou hudební školu a českého ducha. Hlavní postavou celého projektu je dirigent a umělecký vedoucí orchestru Musica Florea Marek Štryncl.

Musica Florea je známější v komorním složení. V něm doprovázela na legendární nahrávce například Magdalenu Koženou. Každý rok ale sestavujete také celý symfonický orchestr. Co vás k tomuto náročnému hudebnímu „číslu“ přivedlo?

Orchestr Musica Florea se snaží hudbu hrát tak, jak mohla znít v době svého vzniku. Říká se tomu autentická nebo historicky poučená (stylová) interpretace. Tedy na dobové nástroje nebo jejich kopie, ať už se jedná o instrumenty z doby baroka, klasicismu, ale také i romantismu. Nejdůležitější je však snaha o původní způsob hry. Ve 20.století, vlivem technokratického vidění světa, začalo bohužel i v hudební interpretaci platit, že co není v notách, nemá právo na existenci. Kromě toho, že se omezila muzikalita, romantická interpretace se snažila zbavit romantických "nánosů". Co zbude? Kafe bez kafe. Romantická hudba bez romantické interpretace, baroko bez baroka. Snažíme se to napravit, což je opravdu detektivní a dobrodružná záležitost. Tzv. autentická interpretace se nesmí zastavit ani před romantismem. Navíc jsem vystudoval obor dirigování, jako dirigent spolupracuji s "moderními" symfonickými orchestry a sbory. Občas a rád se věnují i soudobé symfonické hudbě a nepohrdnou ani natáčením hudby k filmům. Již ve svých pěti letech jsem náruživě poslouchal symfonie Antonína Dvořáka. Není divu, že se k němu vracim, je to taková "srdeční" záležitost.

Dobré jméno vašeho souboru vyrostlo na barokním mistrech. Díky vám bylo možné objevovat například dílo Jana Dismase Zelenky. Symfonický orchestr ale směřuje k hudbě nejméně o půl století mladší…

Kdyby jen o půl století. Na romantické nástroje jsme si dovolili hrát hudbu Ferucia Bussoniho z počátku dvacátých let 20.stoleti. Kromě symfonické hudby A. Dvořáka se většinou zaměřujeme na novodobé premiéry hudby od baroka po romantismus. Teď naposledy to byla naprosto úchvatná hudba českého klasicistního skladatele Jana Křtitele Vaňhala. Ten žil a působil asi půl století po Zelenkovi. Jen si to představme. Ve své době jako violoncellista hrál ve smyčcovém kvartetu spolu se slavným W.A.Mozartem, J.Haydnem a K. Dittersdorfem. 

Jak velký orchestr sestavíte letos? Kolik hudebníků bude 28. října hostit hala Na Chrupavce?

Myslím, že asi něco kolem 50 účastníků. Symfonické romantické hudbě se věnujeme něco přes deset let. Již tehdy jsem si uvědomil, že v orchestru přes devadesát procent členů, kteří již v minulosti se souborem Musica Florea často spolupracovali. V současné době již všichni vědí "co je čeká" a dobře - profesně se znají. Ani již není překvapující, že se v našem orchestru občas objeví známé osobnosti, které mají o tento způsob interpretace zájem. Např. na klarinet Ludmila Peterkova.

Na slavnostním koncertu v Líbeznicích představíte u příležitosti výročí sto let samostatného Českosloveského státu méně známou skladbu Antonína Dvořáka Můj Domov. Jak tato skladba vlastně vznikla a co má společného s naší národní hymnou?

Podle Antonína Dvořáka vede "jedině ke šťastnému cíli" BŮH, LÁSKA A VLAST. A právě z lásky k vlasti, která mj. historicky vykrystalizovala do vzniku českolovenského samostatného státu, jehož sté výročí dnes slavíme, jsme si dovolili do programu zařadit jeho orchestrální předehru (Kde) Domov můj, op.62. Námi dodané slovo "KDE" skvěle vystihuje to, co předehra obsahuje. Dvořák ji zkomponoval ke hře Prozatímního divadla Josef Kajetán Tyl od F.F.Šamberka. Ten si vyžádal, aby hudba obsahovala tematický materiál písně "Kde domov můj", která se později stala naší hymnou. A. Dvořák jakoby na otázku Kde domov můj odpověděl tím, že za další hlavní téma si v předehře zvolil píseň "Na tom našem dvoře". Jako správný vlastenec nám naznačil, že nejde o to patřit na Západ nebo na Východ, ale více si věřit ve svůj vlastenecký odkaz a tak naplnit touhu, že si dokážeme vládnout bez poklonkování všelijakým "páníčkům", kteří se historicky mohou střídat jako na běžícím páse. Odpovědnost za vlast (a stát) je nesmírně důležitá. Dvořák si toho byl plně vědom.

Druhá část slavnostního programu přinese část 4. symfonie Antonína Dvořáka. Co můžou dodat tomuto dílu dobové nástroje?

K předehře přidáme dvě, možná tři věty z Dvořákovi symfonie č.4 d mol. Jednu z těchto vět již v roce 1874 dirigoval Bedřich Smetana (když už v Líbeznicích máme po něm pojmenovanou ulici, že) a měla nebývalý úspěch. Ale trvalo 18 let, než byla celá symfonie provedena orchestrem Národního divadla v zařízení samotného skladatele, který se právě chystal do USA, kde zkomponoval mimo jiné slavnou Novosvětskou symfonii. V době A. Dvořáka bylo v romantické hudební interpetaci k dispozici více výrazových prostředků. Především šlo o hýbání s tempem, podle emocionální "nálady". Libé či strašidelné vrnění dobových žesťových nástrojů, sametový zvuk střevových strun je cosi, co nenechá na pochybách, že jejich použití je v době "kompjútrového ideálu" něčím osvobozujícím a možná i léčivým.