Novou školu otevřel obří klíč

Při oficiálním otevření nového pavilonu školy v pondělí 31. srpna 2015 převzali starostové spádových obcí od zhotovitele obří klíč. Ten pak putoval do rukou ředitelky školy.

Obří klíč jako štafeta k otevření novostavby pavilonu 1. stupně Základní školy a Základní umělecké školy v Líbeznicích - takovou podobu mělo obligátní "stříhání pásky". Předseda představenstva stavební společnosti Prominecon CZ Vlastimil Kaňovský předal nejprve pomyslnou štafetu starostce Baště Ivě Cucové, od ní putovala do rukou starostky Předboje Pavly Příšovské. Ta předávala měšickému starostovi Petru Lancovi, ten dále Jiřímu Melicharovi z Nové Vsi. Na konci tohoto investorského úseku stál líbeznický starosta Martin Kupka, který klíč předal do nejpovolanějších rukou ředitelky školy Ivany Pekárkové. Ta jím hned prvního září otevře Rondel dětem prvních a třetích tříd.

Na následné tiskové konferenci přiblížil autor architektonického návrhu stavby Adam Halíř z ateliéru Projektil architekti příběh celého projektu od původního návrhu mateřské školy až po objekt s osmi třídami, aulou a výdejnou jídel. Zmínil se i o volbě pohledového betonu jako výrazného prvku stavby.

"Pohledový beton i přiznané vedení technologií je dnes už běžnou součástí kvalitní soudobé architektury. Myslíme si, že vnímat materiál v jeho přirozené surové kráse, mám na mysli ten obávaný pohledový beton, je svým způsobem zážitek. Když budete zkoumat historickou architekturu nejen ve středomoří, tak téměř každá významná stavba je postavena z materiálu, jehož podstata je čitelná. Například sopečné tufy, ze kterých je postavena řada řeckých a římských staveb, je svou podstatou beton, který vytvořila sopečná činnost a lidé jej pak využili ve stavbách. Nikdy by nás asi ale nenapadlo pečlivě postavenou zeď z krásně opracovaných kvádrů natřít, nebo omítnout. Kromě důvodů v trvanlivosti a umění stárnout u takových konstrukcí to má také pravděpodobně důvod v potřebě ukázat podstatu, nebo chcete-li krásu materiálu.
No a s těmi přiznanými technologiemi, se to má tak, že asi dnes už nepopřeme, že jsou součástí našeho světa. Slouží nám, my je využíváme a někdy je dobré si i v rozumné míře uvědomit jejich existenci. Pomůže nám to třeba si i uvědomit, že teplo, světlo a voda něco stojí a musíme s tím vším, co nám slouží, nakládat šetrně."

Technické řešení šetrného nakládaní s energiemi popsal Ondřej Hlaváček, který je pod celým úsporným konceptem podepsán.

"Zdrojem tepla a chladu je tepelné čerpadlo země-voda, využívající jako svého primírního okruhu soustavu zemních vrtů. Teplo, nebo chlad je přiváděny do aktivované stropní betonové konstrukce, kde se předem připravuje teplota betonu tak, aby teplota uvnitř tříd byla optimální. Jako doplňkového zdroje tepla a chladu jsou ve třídách vzduchotechnické jednotky, které jsou osazeny jak topným, tak chladícím registrem. Tudíž betonová konstrukce zajišťuje základní tepelnou pohodu a další niance vyvolané např. světovou stranou během dne, obsazeností tříd atd se řeší pomocí topného a chladícího výkonu příslušných vzduchotechnických jednotek.

V tomto případě se jedná také o sálavé (radiační) vytápění, akorát je velkoplošné (nepotřebuje tudíž tak vysokou teplotu) a je horizontální nad hlavou. Cca 70% energie na vytápění se šíří radiačním způsobem, tj. ohřívá osoby a povrchy pod sebou - tudíž i lavice a podlahu. Zbytek je předán konvektivním způsobem do vzduchu, který se ve bude mít snahu udržet ve vrstvě pod stropem. Vzhledem k instalaci řízeného větrání bude ale i tento vzduch částečně strháván do pobytové zóny. Obecně radiátory jsou ve třídách také problém, překážejí, pokud nemají být zdrojem zranění tak se zakrývají a tím se zase snižuje jejich účinnost. Toto řešení je dle našeho názoru ideální, protože nepřekáží a zároveň slouží i jako chladící prvek - to by v případě radiátorů, nebo topené podlahy nebylo možné".