Líbeznice si připomněly 100 let skautingu

Oslavy 100 let skautingu začaly v Líbeznicích v sobotu 10. března dopoledne otevřením výstavy v obřadní síni obecního úřadu. Pokračovaly vzpomínkovým odpolednem a večeremNa. Skautům byla věnována i nedělní mše v kostele sv. Martina.

Ač by se mohlo zdát, že je skauting menšinová záležitost, oslavy 100 let od počátku jeho české historie přilákaly v Líbeznicích nečekanou pozornost. Návštěvníci výstavy v prostorách obecního úřadu a účastníci setkání v Arše se dali počítat nejen na desítky, ale dokonce na stovky.

Oficiálně oslavy začaly otevřením výstavy k historii českého i samotného líbeznického skautingu v nově upravené obřadní síni obecního úřadu. Vernisáž se už na první pohled lišila od většiny jiných historických výstav. Místnost praskala ve švech a věkové složení prvních navštěvníků výstavy sahalo od 5 let do 90. Program oslav i záměr samotné výstavy představila v roli hlavní kurátorky i organizátorky Veronika Konopásková. Upozornila například na projekt líbeznických skautek, který představil výrazné osobnosti českého veřejného života, které se ke skautskému hnutí hlásí. Byl mezi nimi i Václav Havel. Vedle něho Jiří Menzel, Tomáš Halík, Václav Pačes, Saša Gedeon či herečky Anna Geislerová a Eva Holubová. Ivana Krausová jako vůdkyně líbeznického skautského střediska Willi připomněla počátek historie: „Skauting přivezl do Čech ze své návštěvy Anglie profesor Antonín Benjamín Svojsík. V roce 1912 vydal knihu Základy Junáctví a v létě téhož roku uspořádal první skautský tábor. Od té doby sice uplynulo sto let, ale nebylo to pro český skauting plných sto let působení. Fašistická a později komunistická moc totiž činnost svými zákazy přerušily či vyhnaly do ilegality.“ Starosta obce Martin Kupka potom připomněl, že přes všechny historické překážky se mohlo hnutí přenést jen díky mimořádné genetické výbavě v podobě hodnot, na kterých skauting od začátku stojí. „Když se v historii bojovalo za skauting, bojovalo se zároveň za přátelství, za možnost říkat pravdu a také pravdivě žít, bojovalo se za lidskou sounáležitost. Spojení s těmito hodnotami dávalo a dává skautingu sílu. Většina těch hodnot je navíc aktuální v každém čase, i dnes.“

Vedle informačních panelů nabídla výstava řadu vzácných relikvií - staré dokumenty, fotografie, šátky a odznaky. Největší pozornost ale přirozeně budily kroniky jednotlivých oddílů jako vystřižené z příběhů Jaroslava Foglara. Běžným úkazem bylo, že si návštěvníci k rozloženým kronikám sedali a dlouze jimi listovali. Narazit navíc bylo možné i na kopii skautského deníku Václava Havla.

Druhou část líbeznické připomínky 100 let skautingu otevřel svou historickou přednáškou Martin Šíla. Následovaly vzpomínky lidí, kteří si pamatovali skautské hnutí v době poválečné i při krátkém oživení v 60 letech. Kdo by si myslel, že to bylo nudné povídaní v pověstných kostkovaných bačkorách na přezku, velmi by se mýlil. Většině vypravěčů naslouchali se stejným napětím i mladší návštěvníci Archy a při některých projevech se ozývaly salvy smíchu. Příběhy ze svého poválečného „skautování“ líčili Karel Stoll, Eduard Frank a s mimořádným ohlasem v publiku Oskar Andrýsek. Šedesátá léta přiblížili Jirka Selc, Jaroslav Nytra, Vladimír Rozporka. Václav Mikoláš zmínil, že mezi největší zážitky ve skautu a vlastně i v životě patřilo složení skautského slibu. „Bylo to v 69 roce na letním táboře u Jesenného. Jako sedmnáctiletý jsem tehdy vedl chlapecký oddíl. Velikost toho okamžiku byla právě v tom, že jsme ten závazek vyslovovali ve společném kruhu přátelství kolem slavnostního ohně a cítili jsme sílu pospolitosti a souznění,“ líčil Václav Mikoláš.

Sobotní oslavy vrcholily v Arše společným sfouknutím 100 svíček na narozeninovém dortu. Nedělní program potom začínal mší svatou v kostele sv. Martina, slouženou za všechny líbeznické skauty, kteří se už oslav 100. výročí nemohli zúčastnit.