Líbeznické posvícení - zážitek pro všechny

Ilustrační obrázek X. Líbeznické posvícení

Líbeznice zažily v sobotu 15. září nabitý kulturní program. Hned na dvou scénách se střídali známí i méně známi čeští hudebníci. Jako největší hvězdy zářili Jaroslav Uhlíř, Heidi Janů či Olga Lounová.

PŘÍBĚH PRVNÍ – OTEC RODINY

Sobota 15. 9. 2012, 14.30 – 23.30

Manželku s dětmi se mi podařilo setřást hned u vchodu, takže jsem mohl v klidu vyrazit ke stánku s burčákem, kde jsem měl sraz s Láďou (pozn.: starý kamarád ze studií). Neviděli jsme se už asi půl roku, takže jsme těšili, že to spolu trochu roztočíme. A myslím, že nám to docela vyšlo. Chvíli jsme postávali u pódia nahoře v parku a prošli jsme se ke kolotočům. Tam jsem potkal ještě krátce manželku. Abych měl od ní ještě chvíli pokoj, vystřelil jsem jí na střelnici růži a dal jí ještě 500 Kč dětem na kolotoč. A potom jsme už zamířili dolů do Arča (pozn.: Areál zdraví). Tam se dalo posedět. A protože k baru to bylo jenom kousek, strávili jsme zbytek odpoledne a večera tam. Sice se dal místo slivovice pít jen Berentzen (naštěstí – pozn. manželky), ale i tak to nebylo špatné. Zvláště ti pankáčtí obři (pozn.: skupina The Rocket Dogz) dost váleli. A ani ta holčičí kapela (pozn.: skupina Sour Bitch) nebyla marná. Tu jsem si i vyfotil na mobil. Domů jsme dorazili před půlnocí, Láďa u nás přespal.

PŘÍBĚH DRUHÝ – DCERA, 10 LET

Sobota 15. 9. 2012, 14.30 – 20.00

Rodiče a mladší sestru se mi podařilo setřást hned u vchodu, takže jsem mohla vyrazit na řetízkáč. Předtím jsem ještě z mamky vytáhla 300 Kč. Na řetízkáči už byly všechny holky ze třídy a i pár kluků. První jízdu jsem se trochu bála, ale potom už vůbec. Když jsme si s holkama daly tři jízdy za sebou, rozhodly jsme se, že zkusíme ještě autíčka. Nejdříve nám sice chvíli trvalo, než se nám podařilo jedno uchvátit (byl tam totiž dost nával), ale potom už to bylo super. Zvlášť, když se tam objevili kluci ze třídy a začali do nás narážet. Pak se mi ještě podařilo najít mamku a vymámit z ní dalších 200 Kč. Ty jsem potom utratila dole v Arču na řetízkáči, kde bylo úplně málo lidí a pán, který to tam obsluhoval, nás vždycky před jízdou zatočil. To bylo fakt hustý.

PŘÍBĚH TŘETÍ – DCERA, 5 LET

Sobota 15. 9. 2012, 14.30 – 20.00

Na začátku jsem byla dost otrávená, protože mamka pořád s někým klábosila a ségra se někam vytratila. Ale potom začala zpívat ta paní (pozn.: Heidi Janků) a já jsem se koukala, jak děti tancují. A to bylo docela fajn. A potom přišel ten pán, kterého si pouštíme na CD, když jedeme v autě (pozn.: Jaroslav Uhlíř). Mamka se nemohla odtrhnout a pořád si chtěla prozpěvovat a mně se to taky líbilo, ale ze všeho nejraději jsem chtěla jít na kolotoč. Mamka se mnou teda šla. Nejdříve jsem vyzkoušela ten malý řetízkáč, ale ten byl spíš pro mimina. Potom jsem se několikrát svezla na tom druhém kolotoči, kde jsem seděla na motorce. Mezitím mi mamka koupila cukrovou vatu a šla se mnou na autíčka. Potom jsem začala mamku přemlouvat, ať mi koupí takového štěkacího pejska ve stánku, a když nechtěla, začala jsem se vztekat a vydržela to tak dlouho, dokud mamka nepovolila. Potom jsem se ještě svezla na velbloudu, na koni, zhoupla na houpačce a šlo se domů. Nakonec se mi tam líbilo.

PŘÍBĚH ČTVRTÝ – MATKA

Sobota 15. 9. 2012, 14.30 – 20.00

Dala jsem si pozor, aby nám manžel, než se vytratí, nechal dost peněz na útratu. Potom jsem zamířila s dcerkou k hlavnímu pódiu. Tam jsem si s chutí zazpívala a kdybych se ve svém věku nestyděla, tak bych si i zatancovala. Potom jsem ještě viděla ten nádherný dort, který dostal pan starosta. Ten jsem teda musela obdivovat. A potom už jsem musela s mladší dcerkou na kolotoče, jinak to nešlo. Tam jsem ale potkala několik sousedek a protože tam nebyl takový hluk, docela dobře jsme si poklábosily. Stihly jsme toho dost probrat, ráno před školou na to nebývá moc čas. Potom se tam na chvíli objevil manžel a nevím, co ho to popadlo, ale vystřelil mi na střelnici růži. Domů jsme šly s dětmi asi kolem osmé, protože začala být trochu zima. Cestou jsme ještě potkali sousedy, kteří se šli domů přiobléknout a spěchali na ohnivou show.

Ano, uhodli jste správně. Všechny čtyři příběhy se odehrály na letošním Líbeznickém posvícení. Je až k nevíře, že někdo dokáže na tak malém prostranství zorganizovat program, na kterém si dokáže najít „to své“ snad každý. Takže díky, posvícení bylo letos zase skvělé a všichni čtyři aktéři našich příběhů, stejně jako jejich sousedé, už se těší příští rok zase na další!

-zrm-